Život na GM ostrově

Vysoký troll potlačoval zívání, když si protahoval své dlouhé nohy. Seděl na vršku malého kopce nad přístavem a kochal se pohledem na první sluneční paprsky, které se draly temnotou a byly příslibem slunečného jarního dne. Přelétl pohledem horizont, hledajíc první náznaky rutiny, která se zde opakovala každý den ve stejný čas. A opravdu, daleko na horizontu se objevilo několik malých teček, které se zvětšovaly, jak se blížily ke břehu. „Hmm, převozník tu bude opět přesně včas, že?“ zeptal se Ari, který se vedle Tuskfyra znenadání zhmotnil za pomoci kouzel. Tuskfyre se zadíval na Ariho, zatímco tento malý gnom měl hlavu strčenou do jednoho z jeho prapodivných vynálezů, který mu umožňoval dívat se na míle daleko. „Ano, na převozníka je spolehnutí… Narozdíl od těch vašich mechanických hraček,“ škádlil ho s úsměvem Tuskfyre.

S typickým vrzavým hlukem přirazila loď k molu a námořník hodil lano ke ghúlům na pobřeží, kteří loď pomalu přivázali k patníku. Ještě předtím, než loď zcela zastavila, na břeh vystoupila skupinka debatujících stvoření, bytostí, které svět Azeroth pohromadě nezná: vysocí noční elfové, svalnatí orkové, robustní trpaslíci, pyšní lidé, pokřikující gnomové a silní taurové.

„Dobrá, denní směna dorazila, je čas,“ řekl Tuskfyre, otočil se a pomalu scházel ze svahu k vodě. Na cestě k budově minul nemrtvého z noční směny na cestě do jeho plesnivé hrobky, kde prospává dny, aby večer mohl nastoupit do práce v plné síle. Tuskfyre pokynul nemrtvému hlavou a pokračoval do hlavního sálu, kde nyní panoval značný ruch.

„Dobrrré ráááno!“ zaduněl trollův hlas místností a ruch ihned ustal. „Nemáme hlášeny žádné neobvyklé aktivity. Zombie udělali v noci dobrou práci, všechno jde hladce. Odcházíme, pokud se vyskytnou nějaké problémy, víte, co dělat. Pamatujte, každý s vámi počítá. Nezklamte je!“ řekl, když rozdával úkoly na celý den.

Muži i ženy z jeho týmu se vydali na svá místa a začali se věnovat záhadným zařízením na jejich stolech. Důvěřujíc Arimu, že se postará o hladký chod věcí, začal Tuskfyre pročítat zprávy o rvačkách, drobných krádežích a výtržnostech opilých gnomů a postupně rozděloval úkoly mezi členy týmu a konzultoval s kolegy důležité otázky nadcházejícího dne. Když už slunce bylo vysoko na obloze, dal si Tuskfyre krátkou přestávku a přesunul se k oknu s výhledem na malý přístav.

Tam, za mořem, jsou stovky tisíc dobrodruhů, dělající to nejlepší, aby našli své místo v tomto světe. Hluboko utopen ve vlastních myšlenkách si troll podrbal kly. Kdysi dávno byl jeden z nich, poctivá duše hledající další a další dobrodružství, vždy vyzbrojen svými smrtícími šípy, ale i povzbudivým slovem pro přátele. Jak už je to jen dlouho, kdy pověsil klobouk dobrodruha na hřebík a oblékl roucho modré? Nikdy Tuskfyra nepřestalo udivovat, jak rychle čas na ostrově ubíhal. Každý den přinášel nové výzvy, které měl troll tak rád. Když se v myšlenkách zatoulal zpět ke svému kmeni, nemohl se ubránit typicky křivému trollímu úsměvu. Kdyby ho tak teď mohli vidět!

Zaklepání na dveře a netrpělivé klapání kostnaté nohy na dřevěné podlaze vrátilo Tuskfyra zpět do reality. Erynshar, jeden z mála nemrtvých v denní směně stál ve dveřích a ztěžka přešlapoval z jedné nohy na druhou. Na ostrov přišel teprve nedávno. „Eryshnare? Co potřebuješ?“

„Je to trochu trapné, mistře Tuskfyre,“ začal, „je tu mladá elfka, druidka… má problémy se svým učitelem, nechce jí zadat zkoušku. Ona dělá vše správně, ale já stále nemohu najít, kde se stala chyba.“ „Ach ti mladí…“ přemítal Tuskfyre. „Neboj se, tihle učitelé druidů občas nerozeznají ani levou stranu od pravé. Vše bude v pořádku dřív, než si stihneš všimnout. Tady, dovol, abych ti ukázal, jak se to dělá…“

• Jak se stát GM?

Překlad motivačního článku Blizzardu k náboru Game Masterů
— do češtiny přeložil: Dejv