Server je OFFLINE
Ešte nemáš účet | Prihlásiť
Server je OFFLINE
Ešte nemáš účet | Prihlásiť
Rostliny pro alchymii
Stříbrník je poměrně vysoký keř s tvrdým suchým a velice křehkým dřevem. Celý je hustě pokrytý jak běžnými zelenými lísky, tak (a ty jej dělají zvláštním) modrošedými, které jsou porostlé spoustou blýskavých chloupků. Právě díky těmto chloupkům se rozšířila pověra, která dala i keři jméno, že je pokrytý stříbrným prachem. Ti šťastnější zjistili, že to pravda není. Ti méně šťastní zahynuli v divočině při pátrání po „stříbrném“ bohatství. Alchymisté jej ale přesto vyhledávají. Ne kvůli pověře, ale pro šťávu z jeho „stříbrných“ listů. Šťáva má výrazně kyselou chuť, je bezbarvá a voní po senu. Využití má kromě jako přísada do různých lektvarů také pro obklady proti bolení hlavy, projímadlo a též jako zklidňující mast proti popáleninám. Barvitost a šťáva v jeho listech je na první pohled silně v rozporu s místy, kde se nejčastěji vyskytuje. Roste totiž na vyschlých a jiným rostlinám celkem nehostinných místech. Znalci ale vědí, že keře nerostou na takovýchto površích, ale sami si jej postupem času vytváří. Ze svého okolí totiž odčerpávají mnoho tekutin do svých lístků a nedávají tak možnost uchytit se jiné flóře. Jakmile ze svého nejbližšího okolí vyčerpá všechnu vodu, tak postupně seschne a jeho poslední listy se rozsypou na drobné kousky, které se po větru vydají dále plenit kraj.
Bělokvět je necelou stopu vysoká bylina se zelenou lodyhou, oblými listy a s bílými lehce namodralými okvětními lístky, které pod měsícem slabě září. Alchymisty jsou velice vyhledávány právě jeho okvětní lístky. Vývar z nich má totiž léčivé účinky a tvoří tak základ pro hojivé lektvary a obklady na zranění. Žvýkání okvětních lístků má také zklidňující a mírně hojivé účinky. Rozhodně se ale nedoporučuje je přežvykovat příliš často. Kromě jejich odporné hořké chuti jsou také jako spousta alchymistických bylin mírně návykové. Bělokvět lze najít nejčastěji v lesích a na loukách poblíž řek a jezírek.
Asi 4 palce silný „stonek“, který vyrůstá ze země a zpátky do ní vrůstá čímž tvoří jakési ucho, to je Medvědí kořen. Na tomto hnědém stonku vyrůstá ještě pár dlouhých zelených a řídkých listů a tak mohou chodce varovat před zakopnutím a vyvrtnutím s kotníku. Rostlina je totiž pevně vrostlá v zemi a není snadné jí vytrhnout. Navíc její stonek je neuvěřitelně tvrdý čímž si i vysloužil lidové jméno Kamenný. Pro alchymistu má kořen celkem velkou cenu. Když totiž pronikne horní silnou vrstvu, tak vespod je sladká dužina s různorodými účinky. Dá se využít například jako léčivo proti břichabolu, horečce a rozvařená v horké vodě i proti nachlazení. Trpaslíci ji prý upravenou přidávají do některých svých nápojů a dokonce i v orkské kuchyni najde své využití. Díky jeho vlastnostem se ale požívá často v lektvarech násobící sílu. V surové podobě sběratel může ukusovat spodní šlahounky kořene, které nejsou tak tvrdé a také se dostat k jeho dužině. Medvědí kořen vyrůstá nejčastěji v okolí doupat a častých lovišť medvědů. Jejich trus totiž zásobí půdu zvláštní složkou, která kořeni jedině prospívá. Také jej ale lze hojně najít v místech kde se často potulují koda, jejichž trus zásobí půdu podobnými látkami.
Čarokvět je keřík, který by mohl připomínat hustý porost růží. Tmavě zelené listy, růžové až rudé květy, pevné stonky a ostré trny. Vůní dokonce by také mohl velice připomínat růži a pro běžné obyvatele má stejnou cenu jako běžná růže. O to větší má uplatnění v rukou kouzelníkových a nebo alchymisty. Jeho okvětní lístky povzbuzují ducha a umožňují lepší soustředění. Vonné svíčky z něj se používají u různých magických rituálů, v lektvarech dokáže obnovovat duševní energii a i samotné žvýkání dokáže povzbudit unavenou mysl nejednoho čaroděje. Varování. Chuť lístků rozhodně není ničím delikátním. Silně připomínají totiž chuť uhlí. Čarokvět se kromě svými účinky odlišuje od běžné růže a vlastně i od ostatních rostlin místy kde roste. Pro výživu nepotřebuje vodu ani vhodný terén. Může růst ve skalách, na sněhu, v poušti klidně i pod vodou v moři. Vše co mu stačí je magie obsažená ve vzduchu. Roste tedy na místech, kde působilo a nebo stalé působí velké množství magie.
Zelanský list je dlouhý tenký zelený tuhý list, který lze občas najít růst na keři Čarokvětu nebo vyrůstat na šlahounu Hadího trnu. Spolehlivě jej lze rozeznat navíc díky malým ostnům, které jej pokrývají. Ostnatec je vyhledávaný alchymisty především pro tekutinu podobnou vodě, kterou z něj lze vymačkat. Samotná je celkem k ničemu, její vlastnost se projeví až při smíchání s jinou látkou. Dokáže totiž několikanásobně zesílit účinky jiných látek. Kromě přimíchávání do lektvarů jej využívají i kuchařští mistři, aby posílili chuť svých pokrmů a dokonce i vrazi jej už častokrát využili, aby zesílili účinek jedu, který přimíchali do pití své oběti.
Hadí trn může mít až stopu tlustý zelený šlahoun. Šlahoun je bez jakýchkoli listů a celý jeho pokroucený tvar zdobí akorát několik trnů jejichž délka může dosáhnout až délky dýky. Pro jeho děsivý tvar se mezi lidmi rozšířila i pověra, že jej zlobři vytrhávají ze země a používají je místo bičů. Jeho šlahouny jsou celkem měkké a tak není problém s nožem vyříznout trn, jehož špička je napuštěna prudkým jedem. Rozhodně chraňte před dětmi! Hadí trn neroste běžně v přírodě a troufalci, kteří jej chtějí najít musí dosti riskovat. Vyskytuje se totiž na stinných místech, kde přebývají jedovatí hadi a pavouci. Právě díky výměškům těchto zvířat, které rostlině prospívají jako vydatné hnojivo, obsahuje v sobě tolik jedu.
Rostliny různé:
Ohnivka je poměrně malá houba s šedou nožkou a nahnědlým kloboučkem, který je zdobený světlými skvrnami. Zvířata je moc nejedí kvůli jejich příšerně ostré chuti, a tak ji můžete celkem hojně nalézt v lesích i na planinách. Vysušený rozkrájený klobouk se používá jako koření právě kvůli jeho šíleně pálivé chuti. Pokud chcete jíst samotný klobouk, pak si rozhodně připravte něco, čím jej zajíte.
Nožka i klobouk Modráku má světlou až temně modrou barvu. Kromě této podivné barvy lze houbu spolehlivě poznat i díky žlutých skvrn na klobouku. Nečekejte, že jej naleznete snadno na kdejakém paloučku či dokonce u cest. Modrák je totiž ne jen jedlý a výživný, ale je také dost chutný (chuť je mírně podobná kuřecímu masu). Na běžných místech už ani neroste a tak pokud jej chcete najít, pak se musíte vydat hluboko do lesů nebo doufat, že najdete nějaký v kopcích.
Horská borůvka je malá bylina, která roste ve vysokých horách a na celoročně zasněžených místech. Bezpečně ji poznáte podle namodralých oblých listů a tenkého stonku, na kterém visí bílá kulička. Vzhledem k místům na kterých tato bylina roste se rozšířila fáma, že prý onen plod je zmrzlý a tvrdý jako led. Je to ale opravdu jen výmysl. Tahle bobule je totiž ve skutečnosti měkká a i po lehkém zmáčknutí z ní vytéká sladký nektar. Pálí se z nich celkem slušná kořalka (Horskej Medvěd (obejmě tě svýma tlapama a jen tak nepustí) - 38350)*.
*Co se týká jídel a pití, tak plánuji hned po dokončení herbáře zkusit sepsat nějaké návrhy na prodávané pití, ale i jídlo. Zkusím doplnit i nějakými repeatable questy, ale to až dál.
Havraní bez je asi 4 stopy vysoký keř celkem oblého tvaru. Jeho větve rostou husto u sebe někdy se i překrývají a celé jsou porostlé spoustou malých zelených lístků. Po celý rok na něm rostou červené bobule velikosti malého rajčete, které však po odtržení brzy změní svoji barvu na fialovou. Netřeba se bát, protože stále jsou jedlé a pořád i celkem chutné. Je to vlastně jen přirozená obrana bobulí, když přijdou o svůj zdroj živin. Chutí nápadně připomíná vinnou révu. Kromě v kuchyni se z něj občas i pálí slabší kořalka (Ohnivé víno 40036) Havraní bez roste nejhojněji v lesích, kam ptákům občas upadnou semínka z jeho bobulí.
Všetky práva vyhradené. Kopírovanie obsahu týchto stránok bez predošlého súhlasu autora je zakázane!
Posledná Krv © 2010
Design by |xube|
